!!!Velká zářijová kontrola mých SB!!!

Osudové spoutání - 1.kapitola - A tak to všechno začalo

20. july 2011 at 14:14 | Zoe |  Povídky
Bylo nebylo, kdysi žila jedna parta vlčat.
Jak víte, vlci se nedají ochočit....ale v téhle pohádce, nebo spíše v příběhu,
to štěstí měli. A to unás....Jmenuji se Lissy.
Šla jsem ze školy, když v tom jsem spatřila svého tatínka v mysliveckém obleku.
On je totiž myslivec, to povolání má rád, vždycky chtěl pracovat v lese,
bydlíme kousek od lesa na samém konci vesnice Mendlákov.
,,Ahoj Lissy" zavolal na mne můj kamarád Eustace.
,,Čau" zamumlala jsem, neměla jsem totiž náladu, jelikož jsem pokazila písemku z matematiky,
dostala jsem za 3 a to je ostuda, teda alespoň pro mě, no jo, jsem šprt.
,,Co se stalo?" podívala jsem se nejdříve na něj.
,,Prý našli partu vlčat. Chcou je usmrtit, poněvadž jím zemřela máma. V tom hlubokém lese jsou bezbranní" nestačil doříct větu.
,,Ne!" vykřikla jsem, odhodila tašku a valila jsem k lesu.
,,Lissy!" volal na mne tatínek, kvůli tomu, že mě viděl prchat.
Neposlouchala jsem ho.
Nemůžu ta šťěňata nechat usmrtit. Mají právo žít! Potřebujou spasitele a tím budu já, rozhodla jsem.
,,Jak se dají snáze najít...? No tak, Liss, vzpoměň si na vlčí instinkty" mumlala jsem si.
V tom jsem si vzpomněla na film Můj táta má vlky rád, i když můj popravdě ne.
Děti tam smečku volali zavytím.
Zavyla jsem tedy. Začalo se pomalu smrákat.
V tom jsem uslyšela jemný šťěkot. A zanedlouho jsem je spatřila.
,,Božinku, vy jste nádherní!" rozzářila jsem se.
Vlčátka mne olizovala.
,,Tak jakpak se budeme jmenovat?" usilovně jsem začala přemýšlet.
,,Ty" ukázala jsem na jedno z šesti vlčat. Bylo jít totiž 6.
,,Budeš se jmenovat Buddy, další bude Brokky, pak třetí kluk Clark,
holčička Sonny, druhá Honey a třetí Lampy.
,,Buddy!" zkusila jsem zavolat.
,,Haf, haf" ozvalo se. Vynořil se ten pejsek, kterého jsem chtěla zavolat.
Potom mne jaksi začali kousat.
,,Ale ne, ne, fuj je to!" zavelela jsem.
Zakňučeli a zavyli.
,,No tak, přestaňte, dobře, najdeme tedy něco k jídlu" v tom jsem si uvědomila, že jsem batoh nechala ležet na ulici. Zbyla tam ještě svačina, ideální pro pejsky - šunka s chlebem a uherák s rohlíkem.
,,Nedá se nic dělat a koukejte, tamhle!" ukázala jsem na mrtvého divočáka, který tam doopravdy ležel.
,,Tak si dejte do nosu" vybídla jsem je.
V tom jsem se ale chytila do pytlácké pasti. Někdo v křoví se začal smát. ,,He,he,he, hloupá holka, přinesla mi večeři na celý týden" a pak mne polapil.
Začala jsem sebou škubat.
,,Pomóc, pomóc" volala jsem ve snaze toho pytláka shodit na zem.
,,Tady je!" uslyšela jsem tatínkův hlas.
Vlčata na pytláka varovně vycenila zuby a vrčela na něj.
V tom jsem pochopila....jsem jejich mamina !
Usmála jsem se.
Honey šla za záda toho pytláka a rafla ho do zadku. Celá smečka se podělila na jeho likvidaci.
Potom mne olízla, zavrtěla ocáskem a zmizela daleko do hlubin, aby si zachránila tlapky.
Pytlák byl na místě mrtvý...
Tatínek za pět minut ke mně doběhl. Zíral na mě a pak na něj.
,,Tati, to já nebyla. On se po mě vrhl. Já jsem se pokusila uniknout, ale v tom neviditelná síla
zabránila. Byl to medvěd, nejdříve se vrhl na mě a pak na něj" odfrkla jsem celá vystrašená.
Nemohla jsem mu říct úplnou pravdu. Hlídkovali by v lese a mou smečičku by chňapli dříve, než-li by jste řekli švec.
,,Žádní vlci, ale medvěd" zamumlal Eustace.
Nechtěla jsem lhát...ale neměla jsem zase tak úplně na výběr.

Vyjící vlk


Pokračování příště...

Příští kapitola: Nastal potok problémů...
Termín vložení povídky: 27.7 2011
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 *_SpOnGe_Nikki_* *_SpOnGe_Nikki_* | Email | Web | 20. july 2011 at 14:25 | React

Ok..až to bude tak dám vědet

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement