!!!Velká zářijová kontrola mých SB!!!

Osudové spoutání - 3.kapitola - Hra na schovávanou

4. august 2011 at 12:56 | Zoe |  Povídky
S histerickým pláčem v očích jsem rychle běžela za vlčaty.
,,Clarku, Brokky, Lampy, Honey, Sonny" hulákala jsem na celé kolo. No to je konec, nepřežijí, pokud nemají vůdce smečky, a tím jsem já.
Chvíli mno ovládla panika a beznaděj. Běžela jsem hluboko do lesa a přeskočila nápis: Pozor, Medvědi !
V tom se rázem objevilo jedno vlče....,,Sonny!" vykřikla jsem. Srdce se mi rozbušilo a šla jsem šťěně objat.
A v tom se ozvalo zavytí. ,,Auuuuuuuuu" vylo nějaké zvíře na celé kolo.
Projela mnou husí kůže. Co si teď počnu?
Bylo něco takového ve filmu Můj táta má vlky rád?
V hlavě jsem si přehrávala film asi hodinu, protože se začalo stmívat.
V tom se kolem mně cosi mihlo. Spatřila jsem smaragdové oči.
,,Vrrr" vrčelo to z hrdla. ,,Alfa samec" zabručela jsem. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Zvíře po mně skočilo a raflo mne na nohy, abych nemohla nikam utéct.
Bránila jsem se...jenomže, má čtrnáctiletá holka vůbec nějakou šanci proti vlkovi?
Vlk mi pak skočil na břicho...to je konec! Zanedlouho zemřu, pochutná si na mne celá smečka.
V zoufalství jsem zavřela oči. Nekřičela jsem, poněvadž když jsme byli s tátem jako malá na houbách, tak tatínek říkal....počkat, co to vlastně říkal?
,,Odtud už ani krok. Dál je les plný nebezpečí. Jen tam zakřičíš a už tě nikdo od téhle cedule neuslyší, myslivci se téhle části lesa vyhýbají" polácal se na břiše.
Tehdy mne to fascinovalo, můj brácha ihned vzal nohy na ramena a od té doby nešel s náma nikdy na houby.
Probrala jsem se z myšlenek a pochopila, že pořád jsem v nebezpečí. Vlk se mi snaží rafnout do krku, ale já proti jeho síle kladu odpor....ne, že bych řvala, ihned by mne dokázal umlčet.
Stiskla jsem malou krabičku a ta se rozlila v cosi hustě lepkavého.
Ach jo, kdybych měla kouzelnou hůlku jako čarodějnický učeň Harry Potter, vzdychla jsem si...
V tom se ale ozvalo vícenásobné jemnější zavrčení. Sklopila jsem hlavu, abych zjistila, co se děje...má vlčata mne začala bránit.
Vlk se stáhl a začal mne olizovat ránu od krve.
,,Auuuuuuu" zařvala jsem, poněvadž to pálilo. Vlk odešel s vlčaty pryč.
Snažila jsem se vstát. Z kapsy spadla hrstka čehosi a já pochopila, že to je včelí med. Vylilo se to a to byla zásadní chyba!
Neměla jsem tu minikrabičku otevírat. Kapsy jsem měla polepené, ruce také. Med se vylil na zem.
Asi jsem ho musela stisknout, když jsem se bránila.
V tom něco zabručelo...já pochopila raz dva: Medvěd.
Paní učitelka říkala, že to jsou prý jen pouhé hloupé báchorky o tom s tím medvědem. Medvěd med na mne čenichal a začal tekutinu olizovat.
Pochoutka byla sladká, pomyslila jsem si.
Měla jsem toho už plné zuby, medvěd se mi snažil rozepnout kalhoty.Tak to nedovolím. Vyskočila jsem a utíkala za vlky....nikdo tu však nebyl. Medvěd zařval, vyskočil a běžel mým směrem jako nějaký ocásek. V tom jsem pochopila...myslel si, že jsem jeho medvídě.
Musela jsem v tom zabránit....vlci jako by si předemnou hráli na schovávanou. Vzmužila jsem se, vypustila medvěda z hlavy a zaačala stopovat vlky....pak jsem ale vrazila do stromu hodně jluboko v lese.
Spatřila jsem tmu, která se postupně začala odhalovat. Objevila jsem stromy, mnohem zářivější, než ty naše....jejich smaragdová koruna měla barvu vůdce smečky....v tom se objevil vlk, nebyl to však můj Archie, ten by ihned tak po mne po mne nevyjel.
Objevila se nádherná obloha, bez jediného mráčku. Zářila jako světlejší safír.
Vlk mne zřejmě poznal. Měla jsem vyprahlou pusu. Musím se napít, vždyť jsem skoro dehytrovaná.
Spatřila jsem řeku, naklonila se k ní a ta mne pohltila.
Padala jsem níž...níž...níž...
Otevřela jsem oči. Probudila jsem se z bezvědomí. Zřejmě bylo ráno, chladivé a zároveň hřejivé počasí, tak akorát.
Byla jsem někde na louce, spatřila jsem vlčata a alfa vůdce jejich smečky.
Vzpomněla jsem si na vodu. Dostala jsem rázem strašnou žízeň. Podívala jsem se na druhý konec lesa a postřehla zvuky, šumění vody.
Vyskočila jsem, oslabena tím, že jsem neměla nic k jídlu.Šla jsem vyhledat řeku, její zvuk jakoby lákal čímdálvíce mne se napít.
Dostala jsem škytavku. Už, už jsem byla u řeky. Bylo tam jakési zvíře.
To ne, medvědy už nechci....ale tentokrát jsem se úplně poltetla.
Byl to koloušek, schovala jsem se, aby se mohl v klidu napájet dál. Pak jsem uslyšela jeho odchod
a mířila jsem k řece.
Naklonila jsem se k ní a hltala vodu do sebe, jako kdyby to měla být moje poslední zásoba.
..Ne, ne, tentokrát to bude dlouhodobý zdroj vody, ale co si počnu v zimě s vodou, která bude zřejmě zamrzlá? No co, je teprve červen. Podívala jsem se na maliny a nabrala jsem si jich několik. Dychtivě jsem je shltla.
Abych se nasytila úplně, tak jsem oškubala keř. Alespoň budu mít ploché břicho, jak se vrátím domů.
Šla jsem zpátky na louku a už se zase začalo pomalounku stmívat.
Konečně klid, pomyslela jsem si a ulehla vedle malé smečky. Brokky se opřel o moje nohy, já se však otočila a přitulila jsem si psíka k osbě. Alfa spokojeně zavrtěl ocasem, než ulehl také.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lili:)) Lili:)) | Web | 8. august 2011 at 17:49 | React

Pěkný blog:)

2 Lili:)) Lili:)) | Web | 8. august 2011 at 17:51 | React

Jestli chceš tak ráda spřátelím:)
A nebo se můžeš přihlásit ke mně  do soutěže(SONB)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement